Dorostenka
Jsem prý dorostenka,
co na pajdu jí táhne,
nechci mít chlapa,
co každou chvíli zahne.
V hlavě mám jasno,
o tom, kdo jsem,
život je pes a není to sen.
Prý se ke mě přechod blíží,
položím ho na asfalt,
alespoň mi neublíží,
jasně říkám věku halt!
Přejdu po něm bosou nohou,
myšLenky své odhalím,
země občas žhavá bývá,
doufám, že se nespálím.
Beru život, tak jak přijde,
občas dna se dotýkám,
budu doufat, že to vyjde,
ne s každým si potykám.
