Vždy, když zvonek zazvoní,
nemůžeš být na koni,
strach je prostě cítit všude,
nevíš zítra, dnes, co bude.
Svobodu je třeba chránit,
před vším z venčí pevně bránit,
křehká je jak tenký led,
všude kolem číhá zvěd.
Nevíš, kdo za tebou stojí,
každý, každého se bojí,
nadechnout se náhle smíš,
nevěříš, myslíš si, že sníš.
Ten okamžik náhle tanky zhatí,
prý nás přišly ochránit,
zde nepomohou všichni svatí,
nedalo se tomu zabránit.
Sofiinu volbu máš,
ve chvíli, kdy to nečekáš,
utéct nebo zůstat doma,
zažít čtyřicet let kóma.
Život náš je vlnobití,
někdy prostě není zbytí,
to, co bylo ukaž světu,
podobej se flašinetu.
Nezapomeň na ty zrůdy,
nezříkej se svojí půdy,
chránit Zemi svou se snaž,
svoje činy proto zvaž.
Vlny by měl vidět každý,
kdo svou Zemi miluje,
do srdce se vryje navždy,
naši historii mapuje.
