Jsem jak Fénix z popela,
co sbírá svoje křídla,
až posbírám se docela,
dám vědět, co jsem zhlídla.
Dvacet dní a dvacet nocí
moje tělo svádí boj,
bílé pláště bez emocí
sami neví, kde je zdroj.
Nebyl to prý zápal plic
ani jiná infekce,
nebylo to vlastně nic –
a nestačila inspekce.
Žádné jídlo, žádné pití
moje tělo nechtělo,
nebylo však prostě zbytí –
tak v posteli leželo.
Jsem jak Fénix z popela
a zvedám oči vzhůru,
až narovnám se docela,
už nechci noční můru!
