Lidi, je to v prdeli,
mám všude samý kabely.
Na hrudi i kolem ruky,
prostěradlo má zas puky.
Když se chvíli odpojím,
sestřičky znepokojím.
Všude tahám vysílačku,
je to prostě na levačku.
V posteli mám klubko zmijí,
snad pod dekou neožijí.
Ochranný kabel, nulák, fáze —
po trávě přijde gastrofáze.
Křivka kreslí samé Alpy,
na polštáři moje skalpy.
Sdílíme tu svoje sračky,
však jsme lidi, nejsme hračky.
Ve sprše jsem pod proudem,
snad neskončím před soudem.
Jestli jo, tak s čistým štítem
a s kabelem v místě skrytém.
Už jsem kabelová víla,
infuzka mě právě zpila.
Pípám, svítím, mžourám z rohu —
stačí přepnout – a jsem v stohu.
