Cpu si špunty do uší,
ať mě nikdo neruší,
ať mám v noci v duši klid
a ráno mi je o fous líp.

Ať se mnou nikdo netřese,
jsou proleželý matrace,
vyndat zadek z dolíku
chce pořádnou taktiku.

Musím začít běhat v stepi,
aby se mi zvedly tepy,
kolem pajdy to je málo,
vyšší tep mít bývá zdrávo.

Co mi hrůzu nahání?
Je to věčný čekání.

Nemusím hned běhat v stepi,
aby se mi zvedly tepy,
stačí jedna blbá zpráva
o tom, že prý nejsem zdráva.

Na břiše mám špek,
co Clexanu se lek,
strachy celej změk,
ale neutek.