Když jsem v tůni viděl Lenku,
jak na ni pstruh útočí,
napadlo mě na chviLenku,
konečně se otočí.
Její záda znám už léta,
chci jí vidět zepředu,
pomlouvá jí moje teta,
snad to taky dovedu.
Ze křoví jsem hbitě skočil,
dostal spásnou myšLenku,
div, že jsem se nepomočil,
když jsem civěl na Lenku.
Když se lekne, tak je jisté,
že se ke mně otočí,
zařvala však na mne: „Zmizte,
nebo že se roztočí.“
Paže silné jak lopatky
z mlýnu Dona Quijota,
vyskočil jsem rychle z tůně,
zbyla po mě potopa.
Poučení z toho plyne:
ne každá dívka chce ti dát,
když nahá sama v tůni dříme,
nebo když tam bude stát.
