Sloka 1
Už mě to začíná pomalu srát,
v den chemky pokaždý nemůžu spát.
Kortikoidy mé tělo nastřelí,
a noc plná snů je prostě v prdeli.
Sloka 2
Tělo pak hoří jak na hranici Hus,
má čárka zezdola šeptá své „čus“.
Budík se v hrudníku se srdcem hádá,
zkouší ho přesvědčit, že sám to zvládá.
Refrén
Každý své jizvy na srdci máme,
věříme tomu, že na frak jim dáme.
A když už přijdou, ať lehce je zvládnem,
protože všichni svou nadějí vládnem.
Sloka 3
Když už se najím a že je to snaha,
za pár hodin zjistím – pálí mě žáha.
Oběd mi chutnal jak shnilá tráva,
v posteli lituji, že nejsem kráva.
Sloka 4
Ta by si spásla jen čerstvou trávu,
ve druhém žaludku měla by kávu.
Čtyři má žaludky, v klidu si žije,
zatímco člověk se s pálením bije.
Refrén
Každý své jizvy na srdci máme,
věříme tomu, že na frak jim dáme.
A když už přijdou, ať lehce je zvládnem,
protože všichni svou nadějí vládnem.
Sloka 5
Má pleť se vrací do puberty času,
bříško však nedává vyniknout pasu.
Chůze je nejistá jak po litru vína,
neměj strach, nechlastám – to chemka je vinna.
Sloka 6
Po ní se mění všechno mé vnímání,
věci, co dělám, jsou nad moje chápání.
Doufám, že po konci všechno se vrátí,
a můj mozek blonďatý jen pár buněk ztratí.
Refrén (2× na závěr)
Každý své jizvy na srdci máme,
věříme tomu, že na frak jim dáme.
A když už přijdou, ať lehce je zvládnem,
protože všichni svou naději máme.
