Princezna ve věži
zakletá v čase,
„Víš, co se nachodím?“
nadává zase.
Kdo se k ní vydá
po točitém schodišti,
vezme jí lahvinku
na dalekém smetišti.
Při chůzi do schodů,
pak hledáš plíce,
můžeš být rád,
že není jich více.
Odměna tě nemine,
princezna tě ovine,
podrážky k ní prochodíš,
potom z toho marodíš.
Příště kladku instaluj,
nákup v klidu vytahuj.
Do řeky s ní můžeš vlézt,
anebo jí zkusit svést,
ukáže ti hory, lesy,
otočí se, řekne: „Kde jsi?“
Občas s tebou taky funí,
přesto dáš si kávu u ní,
nápadů má plnou hlavu,
řekne: „Víš, já ráda plavu.“
Nebo jen tak proplouvám,
s životem si promlouvám.
