Když se zklidní tvoje duše,
přijde často, co sis přál,
zní to vážně jednoduše –
pozoruj, co bude dál.
Když tvé srdce tepe klidně,
mysl sama zpomalí,
svět se náhle tváří vlídně,
čistou vodu nezkalí.
Zastavit se přitom stačí,
ať nezvíří se hladina,
ať nejsou na ní pírka ptačí
a v poklidu se usíná.
Ten klid ať se střídá s klusem
v sinusoidě běhu dní,
ať pomalost se stává plusem
od noci až k poledni.
