Dny, kdy vracíš se zase sám k sobě,
jsou plné naděje, která je v tobě.
Z hlubiny duše musíš ji vyzvednout,
aby ses zhluboka mohl pak nadechnout.
Narovnat záda, vzpřímeně stát,
můžeš si začít pak s životem hrát.
Někdy krok stranou ti ukáže víc,
než bys sám čekal, tak nastav líc.
Sluneční paprsky pohladí tvář,
z cesty ti odejde kdejaký lhář.
Když vnímáš svou jistotu, síla se vrací,
zase jsi zpátky, jak na jaře ptáci.
