Můj zrak míří do nebe,
kde vnímám jen klid,
vzpomenu si na Tebe —
já chci tu ještě být.
Tvoje duše už pár let
bloudí v moři mraků,
ten čas nelze vrátit zpět,
jak zadní světla vlaků.
Ve vánku slyším Tvůj hlas,
v kapce dotek deště,
jsi pořád se mnou — v každý čas,
v srdci zůstals ještě.
Však cítím, že tam nejsi sám,
že světlo dál Tě vede,
v každém paprsku, co znám,
Tvá láska mě svede.
Když slunce hladí moji tvář
a nebe se tiše snáší,
vím, že jsi blízko, jsi má stráž,
co srdce hladí a klid přináší.
