Srdce na svém místě mám,
a vždycky tam i bylo.
Celý život ho s láskou rozdávám –
i pro mě vždycky zbylo.
Teď čeká ho zkouška nejtěžší,
svírat jej budeš ve své dlani.
Mé tělo je jeho přístřeší
a já mám teď jediné přání:
Až procitnu z noci hluboké
a má duše se zpátky vrátí,
myšlenky na hory vysoké –
můj dech ať to moc nezkrátí.
Ať dál můžu chodit krajinou,
svou dlaní vodu čeřit.
Nevyměním ji za jinou –
jen musím tomu věřit.
Srdce si nechám teď laskavě pro sebe,
schovám tam sebe a nejlepší přátele. 🙏
