Život je cesta a cesta je cíl,
někdy je pevná, jindy jak jíl.
Někdy máš pocit, že dochází síly,
každičký metr toužíš být v cíli.
Po krátkém úseku čeká tě rozcestí,
na něm se zastavíš a myslíš na štěstí.
Doprava? Doleva? Kam jen se dát?
Měl bych se vrátit, nebo to vzdát?
V duši však zašeptá nadějný hlas:
„Měl bych jít přímo – za každým z vás.“
Život je cesta a cesta je cíl,
někdy je pevná, jindy jak jíl.
Moc díky za komentář. Mám radost, že se líbí 🙂
Leni, je to moc krásné!!!
Díky Ríšo 🙂
Leni, moc pěkné a hlavně pravdivé.