Až se jednou někde ztratíš,
v horách sama budeš stát,
svou důvěru mi vrátíš,
já nebudu se ptát.
Proč tolik let jsem čekal,
až přijde tento čas,
všeho jsem rychle nechal,
abych tě nepropás.
Až ti jednou dojde síla,
a začneš v labyrintu cest,
přemýšlet, kdes byla,
budeš si týdny a měsíce plést.
Chtěl bych tě nést tam za obzor,
kam slunce chodí spát,
tvou spící tvář před zraky mít,
a spolu uvadat.
