Kde jsou časy, co jsem budila
sousedy svými vzdechy,
teď ušetří si hrníčky
a taky svoje slechy.
Záchvaty kašle mě tu kosí,
snad v každé mojí poloze,
v posteli jsou všichni bosí,
modlí se k noční obloze.
Není možný, kolik sraček
v mojích plicích právě mám,
šlo by z toho tuny hraček,
však nechtěl by je žádný krám.
Na nočním stolku Tatonka,
v ní stále příděl čaje,
šeptá, že chce potomka,
s mou psychikou si hraje.
O srdíčku nemluvím,
co se v něm asi děje,
má deset čísel, to už vím,
a nádor se uvnitř hřeje.
Dnešní noc tak stála za nic,
budík ve čtyři hodiny,
v téhle době na základce
jsem rozvážela noviny.
Mám strach, že každý záchvat kašle
způsobí mi mrtvici,
nebudou mě dlouho hledat,
počkám na ně v ložnici.
