Přijď na oběd k Tamaře,
uvaří si tě na páře,
pozve hlídku policajtů,
neřeší, kolik maj bajtů.
Baba jaga z paneláku
nakládala údy v láku,
hlavu mírně povařila,
nikde se s tím nechlubila.
Do rybníčku před domem
nesla tašky s obsahem,
částí, kousků lidských těl,
nikdo to však nevěděl.
Až petrohradská policie
cítila, že cosi hnije,
v taškách, v hrnci, v rybníčku,
dali si u ní skleničku.
Jaga se svým titulem
nebydlí tu omylem,
její úsměv na tváři
sousedy prý rozzáří.
Rádi zajdou na večeři,
že jí lidi, však nevěří,
obětí prý bylo dosti,
nesežrala prý jen kosti.
V soudní síni vtipkuje,
se soudcem se paktuje,
flirtuje i s právníkem,
zkouší to i jazykem.
Chce pokojíček jako klícku,
jinak zmizí po anglicku,
byla státním agentem,
nyní je pacientem.
