Vstupuji do poloprázdné Galerie v jiný návštěvní čas. Po probdělé noci se mi nechce vstávat. Mé nohy zaplují do Peterových pantoflí u postele a okamžitě mi vyvstane myšLenka na Járu ležícího, spícího a scénu, kdy Kaplanka s tajemnou jizvou, zasmušilým výrazem ve tváři a doutníkem každý den, ve stejném módu nazouvá své papuče. Tak takhle se vidíš? Pěkný. A takhle to bude, dokud tady budeš. Pomyslím si. Dnes mě čeká Lijavec, tak nejspíš se myšLenky propojily. Prohlídka dnes bude nejspíš nezáživná, pomyslím si v Galerii. Asi v polovině přistoupí paní v rudé bundě. Po zavření dveří se Galerií ze tří stran rozvine věta : Cestovní kontrola. Připravte si vstupenky. Mé uši se nemýlí. Slyším jí ze tří stran, jak ozvěnu ve skalách. Ha! Jsou tři a každý má obšancovaný jeden vchod. Dvě ženy a jeden muž. Kontrola probíhá svižně. Jsem v klidu, mám přece abonentku. Rudá Soňa narazí přes uličku na Uličníka. Je to jeden z Kapucínů. Jako supi nad mršinou se na něj všichni tři snesou, když zjistí, že si u Recepčního nezakoupil vstupenku. RS okamžitě hlásí na centrálu, že mají Uličníka. Další minuty jsou plné napětí a porušení GDPR. Už vím, že Uličník bydlí kousek ode mě a je ve znamení Panny. Věřím, že by si právě v té chvíli přál být Rakem a vycouvat z této nepříjemné situace, ale Osud zasáhl jinak. Svou permanentku do Galerie prý zapomněl doma. V duchu si přeju, aby nelhal a měl to tudíž levnější. Jak se život ve vteřině změní. I den, který se může stát klidným je náhle jiný. Můžeme snít a plánovat si svůj život, ale Osud to chce mnohdy jinak. MyšLenka – Slovo – Čin. Ano, něco se splní a jsme vyslyšeni. Většinou není „Ten nahoře“ doma. Vtipkujeme. Někdy i přes naše velké snažení nemusí být věci, tak jak bychom si přáli. Ač tomu v té chvíli nerozumíme, věřme, že vše se prostě děje z nějakého důvodu, který se nám dříve, či později ukáže. A on se ukáže. Možná měl Uličník při dnešní smůle štěstí. Zdržel se v Galerce a celý den mohl být jiný…
